Poslední dopis z papouščí klece
Řekněme si to na rovinu – každý máme v rodině nějakého nadšence. Někdo sbírá známky, někdo běhá maratony… a můj táta má ptáky.
Číst víceŘekněme si to na rovinu – každý máme v rodině nějakého nadšence. Někdo sbírá známky, někdo běhá maratony… a můj táta má ptáky.
Číst víceJako šéfredaktor nakladatelství, který má běžně problém nadchnout se pro cokoli jiného než pro nové rukopisy, musím říct jediné: informace, že Ana Huang přijede do Prahy, ve mně vyvolala minimálně čtyřcentimetrovou vlnku nadšení a já jsem tak i navenek projevil alespoň drobnou emoci – což je víc, než na mně kdokoli kdy viděl.
Číst víceDoufám, že si užíváte zatím jarní počasí a těšíte se na Velikonoce (ano, je to tak, už jsou zase za dveřmi). A jelikož my během nich zvládneme objet pomalou celou Českou republiku, mám s nimi trochu problém.
Číst víceJako šéfredaktor nakladatelství zaměřeného na romantiku jsem zvyklý na různé druhy vášně. Někteří lidé milují knihy, jiní hrdiny s tetováním a temnou minulostí… ale jakmile přijde jaro, všichni kolem mě se promění v zahradní válečníky.
Číst vícePři pohledu na meteorologickou aplikaci mi včera drobně zaskočila oliva, protože 16 stupňů na konci února jsem opravdu nečekal. Nicméně řekněme si to upřímně – příchod jara poznáte i podle několika dalších neklamných znamení.
Číst víceNe, nebojte, v dnešním blogu vám nebudu popisovat fiktivní příběh o mladé ženě, která je zamilovaná do úžasného školního badboye a která přemýšlí, že mu svou nehynoucí lásku vyzná právě na svatého Valentýna.
Číst víceBlíží se polovina ledna, což je přesně ten čas, kdy už je pozdě na přání všeho nejlepšího do nového roku, ale ten úplně nejlepší čas, kdy se postupně přestávají plnit novoroční předsevzetí dávána v euforickém čase kolem silvestrovské půlnoci, kdy je člověk nejen natěšený na nové začátky, ale často také trochu ovíněný, opivený, orumovaný nebo jinak odrinkovaný.
Číst víceNěkdy se mi prostě stane, že veden dobrými úmysly zapomenu na všechna výstražná varování, která mi v té chvíli zběsile kvílí v mozku, a udělám něco, co bych rozhodně dělat neměl. Třeba vyrazím s dětmi do zoo. Taky co by se na tom mohlo pokazit, že? Strávíme celý den pěkně v klidu na čerstvém vzduchu, projdeme se, děti se i něco naučí, budou lítat mezi zvířaty a nechají mně a mojí drahé třetině i nějaký ten čas o samotě…
Číst víceA už je to zase tady – listopad. A víte, na co začnu myslet, když nastane tento měsíc? Co začnu myslet… mě se zmocní přímo panika, protože do Vánoc zbývá už jen asi sedm týdnů, takže mám pouhopouhých sedm týdnů (rozumějte, jen SEDM) na to, abych vymyslel dárky pro mou drahou ženu.
Číst víceDnešní ráno bylo poněkud náročné (asi jako všechna rána). Bylo něco po páté, když jsem se vypotácel z postele a zamířil (se zastávkou v koupelně, kterou jsem tak trochu prospal) rovnou ke kávovaru. Zmáčknu tlačítko… a nic. Zmáčknu znovu… a zase nic. Naštěstí mě osvítilo, a tak jsem se podíval i na šňůru vyndanou ze zásuvky, a záhada byla objasněna. Pak jsem se konečně přiměl obléknout se a několik minut závistivě zírat na postel. Jenže realita je neúprosná, redakční termíny nečekají – a tak jsem se stal účastníkem ranního halloweenského survivoru.
Číst více