Někdy se mi prostě stane, že veden dobrými úmysly zapomenu na všechna výstražná varování, která mi v té chvíli zběsile kvílí v mozku, a udělám něco, co bych rozhodně dělat neměl. Třeba vyrazím s dětmi do zoo. Taky co by se na tom mohlo pokazit, že? Strávíme celý den pěkně v klidu na čerstvém vzduchu, projdeme se, děti se i něco naučí, budou lítat mezi zvířaty a nechají mně a mojí drahé třetině i nějaký ten čas o samotě…
Číst více
A už je to zase tady – listopad. A víte, na co začnu myslet, když nastane tento měsíc? Co začnu myslet… mě se zmocní přímo panika, protože do Vánoc zbývá už jen asi sedm týdnů, takže mám pouhopouhých sedm týdnů (rozumějte, jen SEDM) na to, abych vymyslel dárky pro mou drahou ženu.
Číst více
Dnešní ráno bylo poněkud náročné (asi jako všechna rána). Bylo něco po páté, když jsem se vypotácel z postele a zamířil (se zastávkou v koupelně, kterou jsem tak trochu prospal) rovnou ke kávovaru. Zmáčknu tlačítko… a nic. Zmáčknu znovu… a zase nic. Naštěstí mě osvítilo, a tak jsem se podíval i na šňůru vyndanou ze zásuvky, a záhada byla objasněna. Pak jsem se konečně přiměl obléknout se a několik minut závistivě zírat na postel. Jenže realita je neúprosná, redakční termíny nečekají – a tak jsem se stal účastníkem ranního halloweenského survivoru.
Číst více
Takže si to řekněme rovnou, bez vytáček a falešných nadějí, prostě začal podzim. Období, kdy je ráno tma, lidi jsou nějak víc naštvaní, méně se usmívají, přišly mlhy, občasný déšť… no prostě období úplně na nic!
Číst více
Víte, jak se říká, že cestování rozšiřuje obzory?! To je sice asi pravda, ale nikdo už vám neřekne, že pokud cestujete s malými dětmi, získáte i mnoho dalších bonusů, jako třeba zánět hlasivek, nespočet nových šedých vlasů a prudké zlepšení schopnosti improvizovat.
Číst více
Jak jste si už možná všimli, začalo září. Což znamená, že ještě nedávno poloprázdné autobusy jsou narvané nešťastně se tvářícími studenty a žáky, kteří mrtvolně hledí do svých mobilů, v uších mají sluchátka, přes hlavu kapuci a celkově vypadají dost konsternovaně, že i letos prázdniny skončily. Stejně konsternovaně se ovšem tváří i spoustu učitelů a učitelek, takže je vidět, že se k sobě skupiny vážně hodí.
Číst více
Z posledního víkendu mám zážitek, na který se nezapomíná, moje drahá třetina mě vyslala na nákup. Jelikož ví, že když mi nadiktuje 5 položek, donesu jich 7, ale z původního seznamu jen 2, sestavila mi tahák pro nákupní panice – housky, mouka („Prosím tě, musí to být hladká mouka a musí mít takovýhle obal“ – jako by všechny hladké mouky nebyly úplně stejné), nějaké ovoce a… nejhorší položka vůbec – něco pro děti. (Jak něco pro děti?! A co to něco má být? Čokoláda, bonbony, hračka, kolo nebo samostříl?)
Číst více
Řekněme si to na rovinu – existuje zvláštní kategorie mužů, kteří vypadají, že by holýma rukama přemohli medvěda, opravili motor traktoru a postavili srub v horách jen s kapesním nožíkem. A pak je vidíte, jak sedí na gauči s mikroskopickou injekční stříkačkou a dokrmují pěticentimetrové papouščí mládě. V tom okamžiku vám dojde, že ať jsou svalnatí, potetovaní a mluví hlasem, který by se vyjímal v reklamě na whisky, uvnitř jsou to prostě něžní ňufíci (tohle slovo je děsivé… a skvělé).
Číst více
Prázdniny – to magické slovo, které u dětí vyvolává nadšení, u učitelek představu zaslouženého odpočinku… a u rodičů záchvaty paniky a akutní potřebu zorganizovat operaci „přežití bez školky/školy“.
Číst více
Podle mé osobní zkušenosti – co se týče vaření – se muži dělí na dvě skupiny, ta první si připraví maximálně míchaná vajíčka, na gril hodí to, co jim nachystala manželka či přítelkyně, a tak nějak to pošolichá, aby to bylo plus minus hotové (většinou pro jistotu spíš plus než minus, takže si u nich „pochutnáváte“ na proklatě vysušených masech, zelenině spálené na troud a hamburgerech, kterými by se daly zatloukat hřebíky – k čemuž samozřejmě většinou jinak slouží svalnaté hrudníky hrdinů našich Baronetek).
Číst více